Po dobu 14 let jsem do vlasti jezdil jen jednou ročně, na krátkou dobu, vždy jsem se vrátil za prací do Polska. Můj odchod měl ukázat manželovi, že bychom mohli mít lepší život, než jsme měli.
Naším jediným majetkem byl zděděný dům a naše dcery už vyrůstaly. Můj manžel byl s naší situací spokojený, ale já chtěla ve svém životě změnu.
V Polsku jsem pilně pracovala jako uklízečka v několika domech. To mi umožnilo financovat vysokoškolské vzdělání obou dcer, a to i přes manželovu skepsi. Věřil, že dobré manželství je vše, co potřebují.
Institut však vystudovaly a vzaly se, přestěhovaly se do domů svých manželů. Dal jsem každému z nich 5 000 dolarů na jejich svatbu a dál jsem jim pomáhal. Se svými výdělky jsem zrekonstruoval náš dům, takže je jedním z nejlepších ve vesnici.
Měl jsem sny o tom, že si tento domov budu užívat v nadcházejících letech. A najednou moje nejstarší dcera oznámila rozvod a přestěhovala se s dítětem ke mně domů.
Zatímco jsem se snažil přizpůsobit situaci, moje nejmladší dcera se také rozvedla a nastěhovala se k nám i se svými dvěma dětmi. Nyní všichni žijí s mým manželem a finančně se spoléhají na mě. Jsou vzdělaní, ale nechtějí pracovat za skromný plat. Chtěl jsem si zajistit klidný důchod, ale zdá se, že tento sen může zůstat mimo dosah.