– To není moje dítě, vůbec se na mě nepodobá, – křičel Oleg, aniž by si dával pozor na slova. – Jak můžeš něco takového říct o svém synovi, vždyť jsi i DNA test udělala, co ti to nestačí? – zeptala se Liza, už na pokraji nervového zhroucení.
– A co když jsi to podvrhla? Jak to mám vědět? – vyštěkl na ni Oleg s nenávistí.
– A kde mám vzít peníze na to, abych ještě podvrhovala testy? – zareagovala Liza rozhořčeně.
– Kde? Tvůj bývalý ti dal peníze, aby jsi mi hodila svoji dítě na krk! – Oleg jí nedal pokoj.
Liza se na něj podívala s bolestí v očích, cítící, jak těžké je každé slovo.
– Olegu, ty vůbec chápeš, co říkáš? Všechna miminka jsou taková, na začátku se vůbec na nikoho nepodobají, – odpověděla Liza, snažíc se zadržet slzy.
– Už nechci nic slyšet! Sbírej si svoje věci a vypadni, ať tě tady večer už není! – zakřičel Oleg a práskl dveřmi tak silně, že se celá stěna otřásla.
Liza seděla na podlaze, držíc v náručí malého Kyrylo. Plakal hlasitě, možná cítil, že mamince je těžko. Nevěděla, co má dělat, dokud neusnul. Když bylo ticho, vzala telefon a zavolala své jediné blízké osobě: babičce.
– Babičko, on mě vyhodil… Nevěří, že je dítě jeho, – zašeptala Liza do sluchátka.
– Hned řeknu své kamarádce, její syn tě přiveze k nám domů, – odpověděla babička. Ta ji od začátku varovala, ať si nebere Olega, ale teď už bylo pozdě.
Když Lize bylo 22 let, právě se rozvedla s bývalým přítelem a do jejího života přišel Oleg. Liza ho vlastně nemilovala, jen se chtěla ukázat bývalému, že jí rozvod neublížil. Bezhlavě, ale co se dá dělat. Po půl roce se vzali, ale když Liza zjistila, že je těhotná, všechno se změnilo. Oleg byl zpočátku nadšený, pak začal pochybovat, a nakonec se úplně vzdal syna.
Za pár hodin po tom, co ji Oleg vyhodil, přijel Mikita – vnuk kamarádky její babičky. Mikita nejenom že přijel, ale stal se její oporou v těžkých chvílích. Pomohl jí sbalit věci a dokonce začal rozebírat dětskou postýlku.
– Ráda si dám kávu, ale jedině u babičky, – usmál se Mikita, když mu Liza nabídla kávu.
Od té chvíle jejich setkání byly častější. Mikita chodil k Lize, pomáhal jí s nákupy, vozil ji k doktorovi. Krok za krokem mezi nimi vznikl silný vztah. Začali spolu trávit čas, chodili na procházky do parku, do restaurací, a Liza si uvědomila, že se do něj skutečně zamilovala.
Za dva roky se vzali a Liza mu porodila dívku. Kyrylo mezitím vyrostl a stal se úplnou kopií jejího bývalého manžela. Když Oleg viděl svého syna, hluboce litoval, že si zničil vlastní život. Kyrylo se stal jeho přesnou kopií, ale Oleg už nemohl nic změnit. Liza byla šťastná s Mikitou a její život se stal mnohem lepší, ale obraz Olega, který si sám zničil život, zůstal pro ni pouze bolestnou vzpomínkou na nerozumnou chybu, kterou udělala.
Ale to, že Liza našla skutečné štěstí, nemohlo neovlivnit jejího bývalého manžela. Zůstal sám se svými rozhodnutími, která již nebylo možné opravit.