Kauza Agrofert a střet zájmů Andreje Babiše patří mezi nejdiskutovanější témata české politické scény posledních let, a právě začátek ledna 2026 přinesl další otřesné napětí. Firmy spadající pod holding Agrofert, který je stále spojen s premiérem Andrejem Babišem, podle odborníků na obchodní právo teoreticky nesměly od okamžiku Babišova jmenování do funkce premiéra dostávat státní dotace ani se ucházet o veřejné zakázky. Tento princip vychází ze zákona o střetu zájmů, který má zajistit, aby veřejní činitelé nespojují své soukromé podnikatelské zájmy s rozhodováním ve státní funkci.
Zároveň se v médiích často objevuje zmínka o 30denní lhůtě, kterou si Babiš sám stanovil – mělo jít o čas, během něhož měl premiér vložit Agrofert do svěřenského fondu. Tento krok měl zamezit střetu zájmů a zajistit, že holding bude spravován nezávisle až do jeho smrti. Veřejnost i opozice sledovala, zda premiér lhůtu dodrží. Termín končil ve čtvrtek 8. ledna 2026, ale z různých důvodů se převod akcií nepodařilo dokončit.
Podle Babiše za zpoždění mohou komplikace zahraničního charakteru. „K převodu akcií jsou nezbytné veřejnoprávní souhlasy ze zahraničí, a to jsou věci nezávislé na mé vůli. Návrhy byly podány před Vánoci, přičemž některé státy mají pravidlo, že když významná firma mění vlastnictví, rozhoduje o tom vláda nebo vysoké instance těch zemí,“ vysvětlil premiér.
Situace je komplikovaná tím, že firmy holdingu Agrofert působí nejen v Česku, ale i v celé řadě evropských zemí – například v Německu, Polsku, Maďarsku, Nizozemsku nebo na Slovensku. V Německu totiž platí, že změny kontroly nad významnými podniky podléhají schválení spolkového ministerstva hospodářství, a ve Francii je obdobně nutný souhlas ministerstva hospodářství u změn ve strategických sektorech.
„Tyto procesy jsou složité a časově náročné. Není možné je urychlit ani na základě vnitrostátních lhůt,“ uvedl Pavel Postl z poradenské společnosti PKF Apogeo. Podle něj je přitom nutné chápat, že jde o standardní mezinárodní procedury, které se týkají všech významných firem působících přes hranice států.
Právníci nicméně upozorňují, že fámou opředená 30denní lhůta se na Babiše ve skutečnosti nevztahuje. „Zákon o střetu zájmů se vztahuje na veřejné funkcionáře, kteří podnikají nebo stojí v čele statutárních orgánů firem. Vlastnictví akcií není totéž jako aktivní řízení firmy,“ vysvětluje Bohumil Havel, odborník na obchodní právo. Jinými slovy, premiér nemusí zákonně vložit Agrofert do fondu do třiceti dnů. Paragrafy se totiž zaměřují na aktivní podnikání a rozhodovací procesy ve firmách, nikoliv na pouhé vlastnictví.
Pro veřejnost však tato nuance není vždy jasná a debata se stává emotivní. Média upozorňují na to, že holding Agrofert je jedním z největších podnikatelských celků v zemi, a jakákoli prodleva ve správě akcií premiérem vyvolává obavy z možného střetu zájmů. Každý přiklepnutý státní grant či veřejná zakázka se tak stává předmětem politických spekulací a právních komentářů.
Právníci upozorňují, že střet zájmů nastává tehdy, pokud by Babišovy firmy získaly dotace nebo se ucházely o veřejné zakázky během jeho působení jako premiéra. Aby se tomuto nebezpečí vyhnul, slíbil premiér vložení holdingu do svěřenského fondu, který by spravoval jeho majetek nezávisle. Fond by měl být aktivní až do Babišovy smrti, což znamená, že premiér by neměl mít žádný vliv na podnikatelské rozhodování holdingu, a tím pádem by odpadlo riziko střetu zájmů.
Zpoždění však otevřelo prostor pro kritiku opozice a právní odborníky. „Veřejnost musí mít jistotu, že premiér nerozhoduje ve prospěch svých soukromých firem,“ říká právní expert Havel. „Zpoždění převodu vyvolává pochybnosti a zvyšuje tlak na transparentní a kontrolované řešení. Ale pokud chápu zákon správně, 30denní lhůta byla spíše doporučením, nikoli zákonným požadavkem.“
Debata o lhůtě a správě holdingu se prolíná i s mezinárodními aspekty. Změna vlastnické struktury Agrofertu totiž není jen formální záležitostí – zahraniční státy, kde holding působí, musí posoudit, zda převod nezmění stabilitu trhu nebo strategický vliv firmy. To je obvyklá praxe u významných podniků, ať už jde o Německo, Francii či Nizozemsko.
„Je důležité si uvědomit, že legislativa v jednotlivých státech je odlišná. V Německu a Francii se posuzuje vliv změny vlastníka na strategické sektory, což může zahrnovat zemědělství, potravinářství, chemický průmysl,“ vysvětluje Pavel Postl. „Nelze očekávat, že tyto procesy proběhnou přes noc.“
Z politického hlediska má kauza Agrofert vážné důsledky. Kritici Babiše poukazují na to, že premiér je stále spojen s největším podnikatelským holdingem v zemi, což komplikuje jeho rozhodování o dotacích, veřejných zakázkách a strategických investicích. Podle některých komentátorů se tím snižuje důvěra veřejnosti v transparentnost vlády.
Na druhé straně Babiš a jeho tým argumentují, že zákon o střetu zájmů jasně rozlišuje mezi vlastnictvím a aktivním podnikáním. „Nemohu být viněn z porušení zákona, pokud jen vlastní firmy, ale nepodnikám v nich a nevykonávám rozhodovací pravomoci,“ uvedl premiér. Připomněl, že holding bude spravován nezávisle prostřednictvím svěřenského fondu.
Přesto se otázka lhůty 30 dnů stala symbolem mediálního tlaku a politických střetů. V očích veřejnosti se zdá, že jakékoliv zpoždění může znamenat oslabení etické integrity premiéra. Média připomínají, že slib Babiše vložit Agrofert do fondu zazněl už před několika lety a veřejnost očekávala rychlý postup.
Experti však varují před zjednodušováním problému. „Zákon o střetu zájmů je komplexní a nelze ho chápat pouze přes 30denní lhůtu. Vlastnictví není automaticky podnikání, a pokud premiér nemá kontrolu nad denními operacemi, nedochází k porušení zákona,“ vysvětluje Havel.
Kauza také upozorňuje na mezinárodní rozměr podnikání. Agrofert působí v několika evropských státech a změny ve vlastnické struktuře musí být posouzeny v souladu s místními pravidly. To znamená, že i při maximální snaze českého premiéra je třeba respektovat rozhodovací procesy zahraničních úřadů, což zpožďuje celou operaci.
Na politické scéně je situace napjatá. Opozice využívá každé prodlevy k vyvolání debaty o střetu zájmů a transparentnosti. Babiš naopak zdůrazňuje, že postupuje v souladu se zákonem, a že svěřenský fond zajistí nezávislost holdingu až do jeho smrti.
Celý spor ukazuje, jak složité je propojení politické moci a podnikatelských aktivit. Kauza Agrofert není jen otázkou právní, ale také otázkou důvěry veřejnosti, transparentnosti a mezinárodních pravidel. Každý krok premiéra je sledován médiemi, opozicí i zahraničními partnery.
