Manželka hokejového trenéra Vladimír Růžička, Marie Růžičková, se po letech vrátila k tématu, které ji dodnes bolí. Nejde o vztahy ani o bulvární nálepky, ale o práci. Konkrétně o profesi, po které před sedmi lety toužila víc než po čemkoliv jiném a ke které se nikdy nedostala. Důvod byl podle jejích slov stále stejný. Vzhled.
Marie si tehdy udělala profesní kvalifikaci chůvy a snila o tom, že bude pracovat s dětmi. Dokonce mluvila o vlastní školce. Přání bylo silné, vztah k dětem upřímný. Realita ale přišla tvrdá. Přestože splnila formální požadavky, žádnou šanci nedostala.
Sama přiznává, že ji odmítali opakovaně. Ne kvůli schopnostem, ale kvůli tomu, jak vypadá. Její osobitý styl, který je dnes její poznávací značkou, se podle ní stal překážkou. A to i přesto, že byla ochotná ustoupit. Změnit detaily, přizpůsobit se, jen aby mohla dělat práci, kterou chtěla. Šanci ale nikdy nedostala.
Zklamání se netýkalo jen práce s dětmi. Marie se hlásila i na jiná místa. Třeba do hotelu, kde sháněli zaměstnance se znalostí němčiny. Tu ovládá plynně. Ani to však nepomohlo. Jakmile zaznělo její příjmení, atmosféra se změnila. Pohledy, ticho, konec rozhovoru. Podle jejích slov se stejný scénář opakoval znovu a znovu.Právě tahle zkušenost ji postupně dovedla k rozhodnutí hledat vlastní cestu. Chtěla mít vlastní příjem, nebýt závislá na partnerovi a mít možnost rozhodovat o svém životě. I proto si založila účet na OnlyFans. Ne z touhy po provokaci, ale z frustrace, že jí běžná pracovní místa zůstávají zavřená.
Marie otevřeně říká, že dlouhé sezení doma ji psychicky ničí. Toužila by po obyčejné práci, klidně ranní směně v kanceláři, rutinních úkolech, jaké bere většina lidí jako samozřejmost. Jenže má pocit, že právě na to má smůlu.
Její výpověď působí syrově a bez příkras. Nejde o stížnost, ale o popis reality, se kterou se setkávala opakovaně. Sen o práci s dětmi zůstal nenaplněný a pocit křivdy v ní zůstal dodnes.
