Ludmila a její manžel Ivan netrpělivě čekali na příchod dvojčat. Když na ultrazvuku zjistili, že čekají chlapce a dívku, hned pořídili výbavičku – růžovou a modrou na odchod z porodnice. Konečně přišel den porodu a Ludmila přivedla na svět zdravá dvojčata. Byla nesmírně šťastná a představovala si, jak si děti odvede domů.
Před propuštěním přišla sestra, aby děti odnesla na poslední vyšetření. Když je přinesla zpět a předala Ludmile, ta okamžitě zbledla.
— Přinesla jste mi cizí děti!
— To není možné! — odpověděla sestra a nahlédla do dokumentace.
Ludmila mezitím děti svlékla a zjistila, že obě jsou dívky.
— Já jsem porodila dvojčata – chlapce a dívku! Vy jste mi přinesla dvě holčičky! Kde je můj syn? — zvolala.
Sestra byla zmatená, nevěděla, co dělat.
— Okamžitě mi vraťte syna! Jestli mi ho do pár minut nepřinesete, jdu rovnou za primářem! — vykřikla rozzlobeně Ludmila.
Sestra utekla na chodbu a rychle odešla. Za pár minut přišla s ní lékařka a přinesla chlapce. Ukázalo se, že matka jedné z dívek zemřela při porodu, otec se dítěte zřekl a žádní další příbuzní neexistují. Holčička měla jít do kojeneckého ústavu. Sestra omylem vzala nesprávné dítě.
Zdravotníci se Ludmile omluvili za chybu. Žena se rozhodla nestěžovat si, ale vzít své děti a odjet domů.
Doma ve spánku uviděla Ludmila holčičku, kterou jí tehdy omylem přinesli místo syna. Když se probudila, cítila, že tu dívku musí adoptovat. Řekla o tom manželovi – že by si to nikdy neodpustila, kdyby to miminko zůstalo v ústavu. Ivan dlouho přemýšlel, váhal – vždyť už mají dvě děti, a teď ještě třetí? Ale nakonec souhlasil s prosbou své ženy.
A tak teď mají tři děti – dvě holčičky a jednoho chlapečka.