Alexeje čekal překvapení. Jeho přítelkyně Ludmila se rozhodla připravit romantickou večeři u něj doma. Odkud měla klíče od jeho bytu, to mu bylo velmi zajímavé. Ale když přišel, byt byl uklizený, Ludmila krásně oblečená a s krásným účesem na něj čekala.
– Dobrý večer, – zašeptala, – jak se daří v práci? Připravila jsem večeři, chci, abys ocenil mé schopnosti.
Přitom se těsně přitulila k muži. Takové příjemné překvapení se Alexejovi líbilo. Seznámili se teprve nedávno. Jednou zůstala Ludmila u něj přes noc. A teď, prosím, romantická večeře. Ani se nestihl zeptat, odkud má klíče od jeho bytu. Alexej neměl zvyklost brát dívky k sobě domů. Tentokrát prostě všichni přátelé byli doma a nebylo kam jít posedět, takže šel s Ludmilou k sobě do bytu. Teď se dívka cítila jako doma. Ale Alexejovi se to nelíbilo. Neměl žádné vážné úmysly. Jak to říct Ludmile?
Ale večer byl příjemný, takže nechtěl kazit náladu. Tak se dívka zabydlela v jeho bytě. Od této chvíle si myslela, že má plné právo tam žít. To, že muž mlčel, považovala za souhlas. Brzy přivezla své věci. Alexej byl postaven před hotovou věc: odstěhovala se z bytu a bude tu bydlet. Po nějaké době Ludmila oznámila, že je těhotná. Mužovi nezbylo nic jiného než jí navrhnout, aby se vzali. Tak to udělali. Žili tiše a v klidu. Manželka se starala o domácnost, Alexej chodil do práce. Od té doby, co dívka oznámila, že je těhotná, do práce už nešla. Ale mužovi to nevadilo. Líbilo se mu, že je v bytě čisto, večer voní dobrým jídlem. Někdy měl pocit, že si začíná na takový život zvykat. Břicho Ludmily rostlo poměrně rychle. Alexej se ptal, jestli to není dvojčata, že se mu zdá, že se manželka za poslední dobu dost změnila. Jednou večer, když šel domů, u jejich domu uviděl sanitku. Něco v něm se sevřelo. Běžel do bytu. Ludmilu vedl lékař. Říkal, že je potřeba ji rychle dostat do porodnice. Alexej se nemohl dozvědět, co se stalo s jeho manželkou. Vždyť to byl teprve sedmý měsíc těhotenství. Lékař se na něj podíval s údivem, ale nic neřekl. Alexej jel s manželkou, i když ona byla proti. Říkala, že jí bude lepší, když tam bude sama, nechce, aby ji muž viděl tak vyčerpanou. Ale Alexej ji neposlechl. Čekal dlouho na chodbě. Poté přišla sestra a poblahopřála mu k narození syna.
Muž stál zaražený:
– Jak? Vždyť to byl teprve sedmý měsíc těhotenství, proč porodila tak brzy?
Sestra se na něj podívala soucitně a nabídla, aby si promluvil s lékařem. Ivan Grigorjevič vysvětlil, že chlapec přišel na svět včas, jak měl. Třicátý osmý týden, všechno je v pořádku, krásný, zdravý chlapeček. Alexej přikývl a zeptal se, zda může navštívit manželku.
Lékař souhlasil. Muž šel na pokoj, kde teď odpočívala Ludmila. Právě ji převezli z porodního sálu. Alexej stál a díval se na manželku. Čekal na vysvětlení. Ona mlčela.
– Čí je to chlapec, – zeptal se přísně, – mluv pravdu, jinak mě už nikdy neuvidíš.
Ludmila přiznala, že dítě skutečně není jeho. Jenže Andrej utekl, když se dozvěděl o těhotenství. Doma ji matka takovou nepřijme. A pak potkala Alexeje, kterého se jí podařilo obelstít. Jenomže teď je pozdě, a on by to nikdy nezjistil. Včera volal Andrej, že si to vše uvědomil, chce ji a syna zpět. Po měsíci se Alexej a Ludmila tiše rozvedli. Dívku čekal její dávný přítel. Dnes Alexej opět hledá nové vztahy.