Stalo se to, že hned po vysoké škole jsem dostala příležitost odjet na práci do Evropy. Samozřejmě jsem odjela, mamka mě v tomto rozhodnutí podpořila. Tehdy jsme žili všichni spolu, já, mamka a mladší bratr. Bratr tehdy ještě chodil do školy. Táta zemřel, když jsem se dostala na vysokou, ale vždycky snil o tom, že se dostaneme mezi lidi, takže jsem opravdu chtěla splnit jeho sen. Mamka pak s nikým nechodila, celý svůj život věnovala mě a bratrovi, přestože jsme nebyli proti tomu, aby si našla nový osobní život. Ale velmi milovala tátu, takže ani pomyšlení na něco takového nešlo. Každopádně jsem odjela. Kontakt s rodinou byl vzácný, doma jsme tehdy neměli počítač, takže byly jen velmi vzácné telefonáty, protože byly drahé. Z mamky slov jsem se dozvídala, že je všechno v pořádku. Čas plynul, Andriy, můj bratr, vyrostl a přivedl domů dívku. Mamka říkala, že se brzy vezmou, protože Marie čeká dítě. Byla jsem zároveň šťastná a obávala se, že bratr nestihl dokončit školu. Nebyla jsem doma 8 let. Osm dlouhých a bolestivých let. Ale získala jsem cenné zkušenosti do života. Pak přišel čas, kdy jsem pochopila, že už nemůžu dál. Že opravdu chci domů, vidět svoje. Vždyť už i můj synovec chodil do školy, a já ho nikdy neviděla. A mamka neskutečně postrádala.
Přijela jsem nečekaně, s dárky. Dveře mi otevřela neznámá dívka.
– Ahoj! Asi jsi Marie?
– Ano, a kdo jsi ty?
Vpuštěla mě dovnitř, zavolala bratra. Objali jsme se, seznámili se s jeho manželkou. Zeptala jsem se:
– A kde je mamka?
Bratr sklopil oči, ale jeho žena Marie mi odpověděla:
– Mamka tady už nežije.
Hned jsem pochopila, že něco není v pořádku.
– A kde teď bydlí?
– No, teď bydlí na koleji.
– Co?!
Koukala jsem na bratra, ale on mlčel, stydlivě odvracel pohled.
– Andriyi, vysvětli mi, co se děje?
– Tak jo, lásko, nečekali jsme tě, teď jsi tady a chceš nějaká vysvětlení. Jdi k mamce, tam se ptej, – odpověděla mi rychlá Masha.
Řekla jsem jim, že ještě přijdu, a jela za mamkou.
Mamka byla hrozně hubená, ale když mě uviděla, málem ztratila řeč. Tolik slz, tolik emocí. Ach, mamko má.
Dozvěděla jsem se, že když Andriy přivedl Mašu domů, ta okamžitě rozdělila role. Ona nosí dítě, manžel pracuje, a mamka dělá všechno v domácnosti. Tehdy mamka nic neřekla, vlastně takhle to k nim chodilo, ale už tehdy bylo jasné, že Masha je hodně odvážná holka. Po porodu musela mamka opustit práci, aby se starala o vnoučka, protože Masha se nechtěla strávit svou mladost u plenek. Mamka velmi milovala vnoučka, takže nemohla odmítnout.
Ale když bylo malému 5 let, oznámila snacha, že je jim v dvoupokojovém bytě těsno. Dítě potřebuje vlastní pokoj.
– Našla jsem vám skvělou kolej. Tam budou vaši vrstevníci, věřte mi, nebude vám tam smutno.
Mamka se svou dobrotou se přestěhovala. Z vlastního bytu do pronajaté místnosti na koleji!
Byla jsem šokovaná drzostí snachy a nezájmem bratra!
Potom mamka řekla, že jim vnoučka přivezou, velmi zřídka u nich spí. Prý mladým se musí žít.
A opravdu, Vanya, když přišel ze školy, šel rovnou k mé mamce, ne k sobě domů. Skvělý kluk, hned je vidět, že ho vychovávala babička.
Rozhodla jsem se, že svou část v bytě prodám, ať si teď sama užije na koleji. A bratr, když chce, ať jde s ní.
– Tu část prodávám, budete ji vykupovat?
– Co? Ty jsi byla neznámo kde a teď přišlaš a chceš od nás peníze? Máme dítě.
– Ještě jednou říkám. Buď vykoupíte moji část, nebo ji prodám.
Večer přišli Masha s bratrem k mamce na kolej. Byla jsem tam.
– Takže, když chceš od nás peníze, tak si Vánka vychovávejte sami!
Hned jsem pochopila, že syn jim není potřeba.
Neprodala jsem svou část, domluvili jsme se, že jim byt nechám, a místo toho napíší vzdání se syna. S radostí souhlasili.
Ivanek a mamka letěli se mnou do nového života.
Po třech letech zavolal bratr. Řekl, že Masha odešla k jinému, a teď zůstal úplně sám. Omlouval se.
Po nějaké době prodal byt a přiletěl k nám. Nemohla jsem mu zakázat, aby se stýkal s Vanyou, vždyť je to jeho otec.