Svatební den je jedním z nejšťastnějších okamžiků v životě lidí, kteří se milují. Prstýnky, hosté, přání, úsměvy, slzy radosti, dárky… A mimochodem, o těch dárcích! Mohou být opravdu neobvyklé a nečekané. V den naší svatby mi tchýně přivedla k stolu dvě dvojčata. Dětem sotva byly čtyři roky. Řekla: „To je můj svatební dárek. Pokud je, dcero, budeš mít ráda, budeš moci být v budoucnu dobrou matkou.” Jak to všechno začalo?
S Pašou jsem se seznámila, když jsem už končila univerzitu. Byl to zdvořilý, kultivovaný, galantní mladý muž. Nemohla jsem si ho nechat ujít. Vztah se rozvíjel rychle a brzy jsme začali žít spolu. Jsem čestná osoba, takže jsem mu hned řekla všechno o sobě. O tom, že jsem vyrůstala v početné rodině, jak těžké to pro nás bylo. Byla jsem nejstarší dcerou, takže výchova bratří a sester byla na mně. Samozřejmě, že po tom všem jsem nechtěla děti. Plány byly úplně jiné. Snížila jsem o kariéře. Studovala jsem právnickou fakultu a plánovala jsem pracovat v oboru. A také jsem chtěla cestovat s milovaným člověkem po různých zemích světa. A vůbec, užívat si život. Děti – to je zodpovědnost. Jednoduše jsem neuspěchala.
Paša děti chtěl, ale skvěle mě chápal. A podporoval mě. Brzy jsme se rozhodli vzít. A v té době sestru Pavla opustil manžel. Šel k jiné ženě a odjeli spolu do zahraničí. Po nějaké době ale požádal svou ženu o odpuštění. Dívka mu odpustila a jela za ním.
Zanechali doma dvě děti. Na kontakt se s nimi už více neozvali. Svatební obřad jsme neplánovali nijak okázale. Podespsali jsme a šli do restaurace, kde nás čekali příbuzní. A během večírku přišla tchýně s těmi dvěma dvojčaty. Řekla, dívajíc se na mě: „To je můj svatební dárek. Pokud je, dcero, budeš mít ráda, budeš moci být dobrou matkou v budoucnu.”
Samozřejmě, že jsem byla úplně šokovaná. Všichni věděli, že děti nechci. Mlčky jsem se dívala na děti a v očích jsem měla slzy. Chtěla jsem všechno nechat a někde utéct. Ale to nebyl správný krok… Přijala jsem výzvu.
Od té doby uplynulo pět let. Děti rostou a jsou zdvořilé, hodné, poslušné. A já je opravdu hodně miluji. Už si život bez těchto chlapců nedokážu představit. A jsem dokonce vděčná jejich rodičům a tchýni, že se to všechno takto sešlo. Mimochodem, teď čekám dítě. A s jedním dítětem se rozhodně nezastavíme. Hodně jsem přehodnotila. Život je opravdu nepředvídatelný!