V životě se stává, že dříve či později mezi i těmi nejbližšími rodinnými členy vzniknou napětí, nedorozumění a neshody. Mluvím o tom, že něco takového je možné i mezi matkou a dcerou, otcem a synem. Naše vztahy s matkou byly dobré, ale všechno se změnilo, když jsem se rozvedla a vrátila se zpět do rodičovského domu s dítětem v náručí.
Po tom, co jsem se vrátila, začala máma neustále říkat, jak já budu sama vychovávat dítě, že to nezvládnu, nedám mu dobré výchovné základy, protože přece nemám vzdělání… Celý problém byl v tom, že jsem si vzala manžela hned po škole, v mladické nerozvážnosti – jak se říká. Když jsem pochopila, že nemohu žít s alkoholikem, rozhodla jsem se rozvést. Od té doby uběhlo několik let, ale moje matka mě stále kritizuje, že jsem neměla jednat tak rychle.
Popravdě, i já sama se cítím špatně z toho, že moji rodiče cítí stud, že jim způsobuji nepohodlí. Teď pracuji v velké firmě, vydělávám slušně, dokonce jsem našla chůvu pro své dítě, ale problém byl v tom, že jednoho dne chůva bez varování odešla a já nemohla najít novou. Rozhodla jsem se promluvit s mámou a nabídnout jí výhodnou nabídku – že každý den bude hlídat svého vnuka a dostane více, než co vydělává v práci.
Rozhovor s mámou nevyšel, protože když zjistila, že bude muset hlídat svého vnuka, řekla, že si na sebe nevezme takovou odpovědnost. Já jsem na tom netrvala, pochopila jsem, že je lepší neprosít pomoc od rodičů. Teď už jsme dokonce přestali normálně komunikovat, nezavoláme si. Je to zvláštní, že vlastní babička nešla vstříc a nechtěla pomoci hlídat svého vnuka – ale co se dá dělat…