Artem a Alja jsou dvojčata. S Artemem jsem se seznámila v práci. Chodili jsme spolu asi rok, a pak jsme se rozhodli vzít. Koupili jsme si malý byt. K mému překvapení se k nám nastěhovala i Artemova sestra. Manžel mi vysvětlil, že sestra je k němu velmi připoutaná a že hned jak si zařídí svůj osobní život, hned se odstěhuje. Těžko se tomu věřilo, ale nic se nedalo dělat, manžela jsem velmi milovala, a byla jsem připravená udělat cokoliv kvůli němu.
Začali jsme žít ve třech. Osobní život sestry se nijak nevyvíjel, a náš se stále zhoršoval. Kamkoli jsme s manželem šli, Alja nás pronásledovala jako stín. S Artemem jsme nemohli zůstat ani na chvíli o samotě. Byla všude a vždycky kolem nás. V domácnosti mi Alja vůbec nepomáhala. Ani si po sobě nezametla. A vařila vždycky jenom já. Už mě to všechno unavovalo, a rozhodla jsem se promluvit si s manželem. Stanovila jsem mu podmínky: buď budeme žít jako normální pár, nebo se rozejdeme. Jak překvapivě, Artem řekl, že svou sestru nikdy nenechá; sbalili si věci a odjeli. Byla jsem hrozně zklamaná tím, co jsem řekla. Nevěděla jsem, co mám dělat. Jak získat manžela zpět? A pak mě napadla dobrá myšlenka. Zavolala jsem Artemovi, omluvila se a prosila ho, aby se vrátil zpět. Přišel. Samozřejmě, že Alja byla s ním.
Pozvala jsem i svého bratrance a požádala ho, aby na chvíli dělal Alje přítele a staral se o ni. Souhlasil, protože byl svobodný. Všechny náklady jsem vzala na sebe. Teď Alja celý den nebyla doma. Ráno se připravovala, upravovala se a šla na rande s Olegem. Vrátila se až večer. Artem byl v klidu, protože to byl můj bratr. Byla jsem velmi spokojená. Ale brzy se stalo něco neuvěřitelného. Můj bratr skutečně zamiloval do Alji a požádal ji o ruku. Byla jsem tak šťastná: jak za ni, tak za sebe.