Rozvedla jsem se s prvním manželem, a hned jsem měla druhého. Jenže mé dceři z prvního manželství nový tatínek vůbec nevyhovoval. Dcera se s ním neustále hádala, nemohla být doma, když k nám přišel. A pak se druhý manžel přestěhoval ke mně, a dcera oznámila, že teď bude žít s vlastním otcem.
Věděla jsem, že to bylo pro mého prvního manžela těžké, v té době sotva stíhal platit za svou skromnou byt, a teď ještě měla dcera přestěhovat k němu. Ale nějak to zvládali; v té době téměř neudržovala kontakt se mnou. Teď už ale vyrostla, začala pracovat ve svém oboru, dokončila univerzitu. A teď žije v bytě svého přítele, vlastně snoubence. Plánují svatbu za tři měsíce, a teď se k nám vrací na pár dní. Byla jsem tak ráda, že dcera zase přišla do mého života, a to ještě s takovou radostnou novinkou. Moc jsem jí chtěla pomoct se svatbou, protože jsem věděla, že sní o krásných šatech, velkém dortu a luxusní restauraci. Ale s jejím snoubencem by na to peníze stačily jen na skromnou veselku.
Řekla jsem dceři, že mám úspory a že bych jí ráda dala vše jako dárek. Byla tak šťastná, pak jsme seděli a dlouho se objímali, ještě jsme plákaly. Bylo mi hrozně líto, že jsem ji na pár let ztratila, celé jsem se ponořila do nových vztahů; ale teď se naskytla šance všechno napravit. Jenže druhému manželovi se nápad dát dceři moje úspory nelíbil.
Plánovali jsme dovolenou v pensionu, ale teď se všechny peníze mají dát na svatbu. Snažila jsem se mu vysvětlit, že svatba je důležitá událost, jen jednou v životě. Ale on byl proti tomu, stále má na ni zlobu. Přesto jsem se pohádala s druhým manželem a nakonec dala všechny peníze své jediné dceři.