Máma vždy chtěla chlapce, ale rodila mě a sestru. Nezajímaly ji dívčí věci, takže jsme jich téměř neměly. Celý život čekala na naše sňatky a těhotenství. Moc toužila po chlapci, alespoň po vnukovi. Sestra ji v tomto ohledu nepotěšila. Ale u mě se narodil syn. Máma ho zbožňovala. Zbožňovala i manžela. Vždy byla na jeho straně. Mělo to takový dojem, že je jeho matka. To znamená, že jsem „měla“ dvě tchýně, kterým se nelíbilo, jak se chovám k jejich synovi, a které, i přes situaci, bránily zájmy manžela. Rozhodla jsem se rozvést po pěti letech manželství.
A důvodem bylo jeho nevěra, o které mi řekl vtipem. „No jo, byla to nevěra, tak se to stalo.“ Sbírala jsem své věci, věci syna – odešla jsem. Přišla jsem k mámě uprostřed noci, byla překvapená. „Co se stalo?“ Vyprávěla jsem jí o nevěře. Pro mě je nevěra nejodpornější čin. Jako by o tebe někdo otíral nohy. Po tom už není možné žít s člověkem. Zejména s tím, který ani nezkusil mě zastavit, jen seděl na telefonu, zatímco jsem sbírala věci. „Jsi úplně blázen? Jaký rozvod. V životě se stane hodně věcí. I my s tvým tátou jsme toho hodně zažili, včetně nevěry. Ale to není důvod k rozpadnutí rodiny. No jo, podvedl tě, ale vrátil se, tak to je v pořádku.“ „Jo, měla jsem mu poděkovat,“ usmála jsem se. „To nejsou žádné vtipy!“ „Mami, on se mi ani neomluvil, ani se neospravedlňoval.“ „Chceš, aby ležel u tvých nohou a prosil o milost? Co jsi, nějaká královna? Přijde, požádá o odpuštění, odpustíš a tím to končí.“
Pomysli na syna, bez otce to nejde. Máma se nemýlila. Ani po měsíci nezavolal, nepřišel se usmířit. Rozhodla jsem se rozvést, když mi napsal, jestli už jsem se uklidnila. Odpověděla jsem, že se rozvádíme. Teprve potom se rozhodl zavolat, ale jen proto, aby mi hrozil. „Dítě si vezmu.“
Nedá se ho nechat s matkou, která je hysterka. Máma řekla, že bude podporovat zeť i u soudu. „Vnukovi je potřeba otec. A co mu můžeš nabídnout? Zeť má alespoň vlastní byt, slušnou mzdu. Vnukovi bude lépe s otcem.“ Po těchto slovech jsme se s dítětem přestěhovaly k sestře do jejího pronajatého bytu. Před námi je ještě soud. Máma nezměnila své rozhodnutí, ani bývalý. Ale já budu stát na svém: nedovolím mu, aby mi vzal syna.