Jelena vychovávala svou jedinou dceru Angelinu sama. Otce nikdy nepoznala a její matka byla často nemocná, takže už jako mladá dívka musela Jelena přerušit studium a jít pracovat, aby vůbec přežily. Právě v práci potkala svého budoucího manžela. Když zjistila, že je těhotná, plánovali svatbu – jenže deset dní před obřadem její snoubenec tragicky zahynul při autonehodě.
Malá Angelina vyrůstala bez drahých dárků a krásných šatiček. Jelena jí ale dala celé své srdce a lásku. A Angelina maminku velmi milovala a vážila si jí.
Když Angelině byly čtyři roky, odstěhovaly se do jiného města – tam měla Jelena lepší plat. Polovinu výplaty však dál posílala nemocné matce, o kterou se staraly sousedky – a těm také Jelena štědře platila. Angelina mezitím vyrostla v krásnou a chytrou mladou ženu. Vystudovala lékařskou fakultu s vyznamenáním a právě tam poznala Ivana. Brzy se rozhodli vzít.
Budoucí tchyně a tchán pozvali Jelenu k sobě – prý aby probrali některé důležité věci kolem svatby. Celý večer mluvili jen o sobě – chválili své úspěchy, zmiňovali ceny drahého vybavení v domě, a nakonec Ivanova matka řekla:
– Víme, že se asi nebudete moci finančně podílet na svatbě. Tak jen – zaplatíte za sebe, nebo to máme vzít na sebe?
Jeleně bylo nesmírně trapně a smutno, ale kvůli Angelině se držela – nechtěla jí kazit nejšťastnější den v životě. V duchu si ale řekla, že po svatbě se s těmito lidmi bavit nebude.
Celá svatba se nesla v duchu: „rodiče ženicha všechno zařídili a zaplatili“. Neopomněli to připomenout při každé příležitosti. A pak přišel čas darů.
Jako první samozřejmě vystoupili rodiče ženicha. Předali mladým poukaz na luxusní dovolenou a nezapomněli přede všemi říct, kolik to stálo. Hosté tleskali vestoje.
Ale když do středu sálu přišla se svým darem Jelena, většina hostů se rozptýlila k rautovým stolům. Ukázali, jak moc je její přítomnost nezajímá. Jelena ale klidně a důstojně pronesla:
– Ivane, dávám ti to nejcennější, co mám – svou Angelinu. Opatruj ji a buďte spolu šťastní. A až se vrátíte z dovolené, začnete si budovat své hnízdečko. Tady jsou klíče.
Všichni ztichli. Nastalo ohromující ticho. A Ivanův otec zrudl – jak je možné, že je obyčejná žena takto překonala?
Mladí novomanželé přišli, objali Jelenu a vděčně jí poděkovali. Její dárek byl totiž tím nejupřímnějším a nejdůležitějším ze všech.