Můj manželství bylo neúspěšné. Můj manžel je vlivný a bohatý člověk. Nezvládali jsme to spolu. Za čtyři roky našeho společného života jsme se nikdy nestali blízkými lidmi. Byli jsme odlišní, měli jsme různé pohledy na život, různé názory. Téměř hned po svatbě jsem otěhotněla a porodila syna. Můj manžel byl nadšený.
Směla jsem se s dítětem bavit jen při kojení, a pak o něj pečovala chůva. Manžel mi pořád říkal, že jsem neschopná, hloupá. Cítila jsem se zničená a nechtěla jsem se bránit. Byla jsem zvyklá být obětí. Začala jsem pít. Pak se se mnou manžel rozvedl. Samozřejmě, že syn zůstal u něj. Manžel mi řekl, že mi dítě nevrátí. Neměla jsem práci, neměla jsem byt, a stala jsem se alkoholikem. On mě takovou udělal. Obrátila jsem se na rodiče, ale nepodpořili mě, naopak, vyčítali mi, že jsem nezachovala rodinu. Začala jsem pít každý den a otec mě vyhodil z domu. Jen můj bratr mi podal pomocnou ruku. Podpořil mě, pomohl mi dostat se z téhle bažiny, díky němu jsem se postavila na nohy.
Před třemi lety jsem potkala skvělého člověka a vzala si ho. Řekla jsem mu o svém prvním manželovi: ví o mém synovi, neodsuzuje mě, a jsem mu za to vděčná. Nedávno mi zavolal bývalý manžel. Řekl mi, že o našeho syna pečoval osm let, a teď je řada na mně, abych se o něj starala. Neměla jsem ponětí, o čem mluví.
Vysvětlil mi, že před rokem se oženil, a jeho nová manželka a syn spolu nevycházejí. Proto se rozhodl udělat velké gesto a dovolil mi vzít syna k sobě. Byla jsem překvapená. Rozhodl se mi dát syna? Díky jeho úsilí mě můj syn nenávidí. Nemohu si ho vzít, protože budu mít brzy dítě a nebudu schopná zvládat miminko a dítě, které mě nenávidí. Nakonec jsem odmítla.