Obyčejný manželský pár žil v domě rodičů manžela. Můžete si myslet, že žili na jejich krku, ale ve skutečnosti žena celý den pomáhala tchýni s úklidem nebo jinými domácími pracemi. Jakmile se však rodiče manžela odstěhovali, stalo se doma téměř nemožné žít. Vika už nestačila uklízet každý den, a co teprve generální úklid.
Pár všem říkal, že žijí ve dvoupodlažním domě. Na slovech to zní, jako by žili v luxusu, ale ve skutečnosti to byly hory neumytého nádobí, nezahnutého prádla, špinavých podlah a zaprášených poliček… práce, které by stačily na několik dní, ne-li týdnů. A když se Vika stěhovala do tohoto domu, vůbec netušila, jak náročná bude veškerá práce, která ji čeká. Dům bylo fyzicky nemožné uklidit za jediný den.
A to nemluvím o mytí oken a dalších rozsáhlých úkolech. K tomu všemu má Vika hlavní práci, která jí bere poslední síly a energii. O dětech se ani nezmiňuji, pokud se nějaké narodí, Vika prostě nezvládne množství práce, které na ni padne. Manžel se snaží pomoci, neustále něco opravuje, lepí, maluje, ale na to také není vždy čas, protože pracuje od rána do večera.
Když Vika požádala o najmutí pomocnice do domácnosti, manžel oponoval, že jeho matka to vždy zvládla za den, tak ona není o nic horší. Samozřejmě, že tehdy Vika snila o stěhování do menšího domu, ale manžel byl proti. Vika považuje své manželství za šťastné, miluje svého manžela a on ji, ale jediný úklid jejich dvoupodlažní vily jí bere všechny síly.