Zina a Sergej se vzali před třemi lety. Velmi se milovali a byli šťastní. Ale jednoho dne se Sergejova matka rozhodla, že se k nim nastěhuje. Od toho okamžiku začala noční můra a všechno se obrátilo naruby. Začaly neustálé konflikty a nekonečné hádky. Tchyně byla se Zínou stále nespokojená a neustále si na ni stěžovala synovi.
To trvalo několik měsíců, a pak se tchyně rozhodla, že odjede. Přinutila syna, aby ji odvezl do sousedního města. Večer, těsně před odjezdem, Zina řekla Sergejovi, že čekají miminko. Byl šťastný a vůbec se mu nechtělo jet, ale matka bezohledně zasáhla a poručila, že už je čas vyrazit. Druhý den se Zina dozvěděla strašnou zprávu. Milovaný manžel zemřel při autonehodě – tchyni se nic nestalo. Začala u ní hysterie, křičela, nemohla se uklidnit, nadávala a obviňovala tchyni ze všeho. Proč nejela vlakem? Vždyť mohla! Ona zabila jejího syna a otce jejího nenarozeného dítěte.
Z přetěžkého šoku a prožitého stresu u Ziny začal předčasný porod. Odvezli ji do nemocnice. Měla štěstí – po hodině porodila zdravého chlapečka. Ale kvůli stresu a šoku se u ní objevily zdravotní komplikace, a z nemocnice ji propustili až po třech měsících.
Zina žila s dítětem sama v bytě, když se najednou znovu objevila tchyně. I když spolu nemluvily, zůstala v bytě bydlet. Jednoho dne, když se Zina vrátila z práce domů, nikdo tam nebyl.
Zavolala Igorovi, blízkému příteli Sergeje. Spolu hledali dítě a tchyni. Byli pryč. Zavolali policii. Celou noc nemohla Zina najít klid. Druhý den ráno ženu s malým dítětem našli v jiném městě. Aby nebyla odhalena, cestovala stopem. Tchyně dítě nechtěla vrátit – řekla, že ho chce vychovat sama, protože ztratila syna. Ale po soudu nesla trestní odpovědnost a byla zbavena práva na styk s dítětem.