Sklizeň se blížila a ve všech kolchozech muselo být zařízení v pořádku. Bylo třeba připravit sušárny obilí na sezónu. Brigáda okamžitě vyrazila do vesnice a začala stavební práce.
Vítovi bylo už přes třicet, ale svou životní partnerku dosud nenašel. Měl mnoho dívek, ale jeho vášnivou povahu žádná nezkrotila. Doufal, že na vesnici potká dívku a ožení se. Vít také uměl stavět pece a ve volném čase si přivydělával ve vesnici.
Jednoho večera, když se vracel z práce, potkal babičku s těžkou taškou. Vít jí pomohl donést tašky na nádraží. Bydlela v sousední vesnici a přijela na návštěvu k dceři. Cestou si povídali a Vít jí vyprávěl o sobě.
„Ach, synku, škoda, že nemáš rodinu. Moje dcera také nemá štěstí, rozvedla se, prý se odcizili. Za našich časů to tak nebylo, s manželem jsme vychovali pět dětí. Přijeď ke mně na návštěvu, mám sousedku Aničku – hodnou, slušnou dívku. Seznámím vás. Přijedeš do naší vesnice, zeptej se na babičku Táňu, všichni mě znají a rádi ti řeknou, kde bydlím. A taky mi pomůžeš vyčistit pec, byla by škoda nevyužít tak šikovného chlapce.“
„Babičko, děkuji, nějak si poradím sám.“
Rozloučil se s babičkou a slíbil, že o víkendu určitě pomůže s pecí.
Celý týden nemohl babičku Táňu dostat z hlavy, stále myslel na její sousedku. O víkendu si vyžádal volno u brigádníka a odjel do sousední vesnice. Babičku Táňu snadno našel, chlapci ho dovedli. Byla velmi ráda, že ho vidí, protože nečekala, že dodrží slovo.
Začal opravovat pec a ona, sedíc vedle, čistila cihly.
„Synku, hned ses pustil do práce, a já jsem se ani nezeptala, kolik ti mám zaplatit. Bydlím sama, moc peněz nemám.“
„Babičko Táňo, nic nechci. Jak říkal můj dědeček, udělej dobrý skutek a hoď ho do moře. Dobro se neztratí.“
„Říkali, že k vám přišel pecní mistr, přišla jsem se podívat na vaši pec,“ ozval se ženský hlas za zády.
Chlapec se okamžitě otočil. Byl velmi zvědavý, koho mu babička Táňa chtěla představit. Žena měla velmi příjemný hlas.
„A vy také potřebujete mistra?“
„Děkuji, mám novou pec.“
Anička sklopila oči. Vít nemohl odtrhnout pohled. Velmi se mu líbila.
„A my jsme se chystali na čaj. A mimochodem, dnes večer u nás bude kino, můžete jít.“
Po čaji šli do kina. Po práci Vít každý večer spěchal za ní. Nikdy necítil takové city. Kamarádi si dělali legraci, že přijel za prací a našel lásku.
Měsíc uplynul nepozorovaně. Když dokončili práci v kolchoze, Vít požádal Aničku o ruku. Byla přesně tou, kterou chtěl celý život mít po svém boku.