„Jsem důchodkyně, vychovala jsem své děti a teď si užívám odpočinku. Mám syna a dceru. Můj syn žije v hlavním městě, je to docela úspěšný mladý muž. Je mu dvacet sedm, je automechanik a dobře vydělává. Kdyby to nebylo pro jeho ženu, už dávno by si mohl koupit druhý byt nebo otevřít vlastní dílnu. Jenže Tanya je neuvěřitelná rozhazovačka, a oni nemají ani dost peněz. Vydává je na nesmysly, místo toho, aby se starala o rodinnou pohodu a byla prozíravá.
Když se s ní Vladik seznámil, sám si vzal hypotéku a úspěšně ji splácel. Po jejich seznámení jsme mu museli pomáhat, protože peníze začaly chybět. Rodiče Tany odmítli pomoci, říkali, že Vladik je muž, ať se postará sám. Jsou manželé už pět let. Manželka syna mě příliš nemá ráda. Ani mu nedovolila přijet, když jsem onemocněla. Nic jsem jí neudělala, nechápu, proč se ke mně tak chová. Tanya nikdy nepracovala, jen se stará o domácnost a dítě. Možná právě proto neumí zacházet s penězi.
Pořád jsem nechápala, kam se ty peníze ztrácí. Míla je normální dítě, děti v jejím věku běhají venku a radují se ze života, ale Tanya ji zavřela v různých kroužcích. Není jí líto sama se s ní zabývat? Když jsem se na to zeptala a překvapeně se na ni podívala, jen se spokojeně usmála. Jako že co si myslím, dítě se musí rozvíjet. Bože, proč by měla čtyřletá holčička chodit na výtvarnou výchovu dvakrát týdně za takové peníze? Tanya mohla vzít album, barvy a s ní se prostě věnovat. Kromě toho ji vodí na hudbu, na sportovní kroužky, na šachy.
Syna mi je líto. Pracuje od rána do večera, ale nic nevybuduje. Vybral si nevhodnou ženu, Tanya je nějaká neschopná nebo hloupá. Kdyby to nebylo kvůli jejímu přístupu k financím, mohli by naspořit pořádný kapitál a potom by nic nepotřebovali. Ale ona utrácí peníze za hlouposti. Možná se jen snaží držet nějaké módy? A taky je mi líto vnučky, dítě žije v nějakém přísném režimu. A co šťastné dětství?