Váša a Anja milovali trávit čas na chatě – stejně jako jejich kamarád Denis. Jenže Váši rodiče měli chatu v tak rušném místě, že si tam člověk ani neodpočinul. A Anjina rodinná chata byla zarostlá – tráva po kolena, stromy jako v lese, a rodiče říkali, že tak to má být, že to dodává atmosféru. Do opravdového lesa to přitom bylo jen pár kroků. Bez gumových bot se tam chodit nedalo, tráva škrábala nohy a kromě dvou úzkých cestiček – jedné k záchodu a druhé k sauně – tam nebylo možné se hnout.
Váša a Anja si proto řekli, že si postaví chatu snů. A za pár let se jim podařilo naspořit dost. Měli štěstí – v tiché vesničce se zrovna prodávala chata. Byla sice jen přízemní, ale pozemek byl úžasný. Mladý pár ji ihned koupil a dali se do práce. Vložili do toho všechno – duši, síly, nervy, i lásku.
— „Podívej, Anjo, teď už máme svou vlastní chatu!“ řekl nadšeně Váša.
— „A já mám ještě větší radost, protože jsme si ji vytvořili sami,“ odpověděla Anja s úsměvem.
Jenže hned po nastěhování se objevili první hosté – Denis a jeho žena Mila. Denis byl nejlepší přítel rodiny a zatímco Váša s Anjou budovali svůj sen, Denis se stačil oženit. Od té doby byli Denis a Mila na návštěvě skoro pořád. Přijížděli tak často, že Váša s Anjou už skoro nikdy nebyli sami. Naznačovali, že by si chtěli odpočinout – ale marně. Déšť? Nevadí, sedí se v altánu.
Ale pak… jednoho dne Váša něco uslyšel. Rozhovor, který změnil všechno. A tehdy se rozhodl. Už toho měl dost.