Jmenuji se Oksana a svého budoucího manžela Egora jsem poznala na klinice, kde jsem byla na praxi a on byl mým školitelem. Začali jsme se scházet a nakonec se rozhodli vzít. Egor mě představil svým rodičům a já se na první pohled zamilovala do jeho otce. Byl vysoký, pohledný a pracoval jako vojenský lékař.
Po svatbě nás tchán zaměstnal v armádní nemocnici. Egor často jezdil na služební cesty a během jedné z nich jsem tchána pozvala k nám domů. Připravila jsem večeři a koupila láhev koňaku. Když přišel, pochopil, co mám v úmyslu, a řekl: „Líbíš se mi od prvního dne, ale nechci ničit rodinu svého syna. Ale když bude často pryč a ty budeš sama, je lepší, když to budu já než někdo jiný.“
Možná si myslíte, jak jsem mohla spát se svým tchánem? Odpovím: mohla jsem, protože jsem ho velmi milovala. Porodila jsem dvě děti, které jsou jeho, ale můj manžel si myslel, že jsou jeho. Všechno bylo v pořádku, dokud se Egor nevrátil nečekaně brzy z jedné služební cesty. Rozvedli jsme se, tchán se mnou přerušil veškerý kontakt a dokonce mě propustil z práce. Zůstala jsem sama.
Tchán svou manželku neopustil, omluvil se jí a všechno jí řekl. Egor se odstěhoval daleko a komunikuje pouze se svou matkou. Podala jsem na Egora žádost o výživné, ale soud mi je nepřiznal. Tchán mi finančně pomáhá, protože děti jsou jeho, ale děti se mě neustále ptají, kde je táta a kde je dědeček. Co jim mám říct? Že dědeček je jejich otec?
Odešla jsem ke svým rodičům, ale ti mě nepřijali. Pronajala jsem si byt, našla si práci a děti chodí do školky. Takto žiji. Znovu jsem se nevdala, můj tchán brzy odešel do důchodu a se mnou ani s dětmi nekomunikuje. Moji rodiče se mnou také nekomunikují. Když můj otec onemocněl a přišel na vyšetření, dostal se ke mně. Neřekl ani slovo, otočil se a odešel, pak šel k jinému lékaři.
Uteklo mnoho let, děti už vyrostly, studují medicínu a daří se jim dobře. Já jsem zůstala sama, nikoho nepotřebuji kromě svého tchána – byla to láska na celý život. Můj bývalý manžel se brzy znovu oženil, ale tchána se svou novou rodinou neseznámil. Daří se mu dobře; upřímně, byla jsem za něj ráda, není špatný člověk, ale já ho nemilovala, to je vše.
Nyní, když jsem starší, chci říct všem, kteří byli nebo jsou v podobné situaci jako já: prosím, neničte svou ani cizí rodinu. Štěstí to nikomu nepřinese. Nebuďte pro nikoho záložním letištěm, ať už milujete sebevíc.