Příběh o vztahu mezi matkou a nevěstou: Láska a pochopení, které přišlo později
Vrátivši se domů, Iveta Dvořáková snědla výborný boršč, který připravila manželka jejího syna. Teprve teď si všimla, že v bytě panuje dokonalý pořádek. Iveta se hned vrhla ke skříni: nebyly tam žádné šálky ze staré soupravy, které jí darovala její matka, žádné černobílé fotografie rodiny, na které už téměř zapomněla, ani sklenice, ani staré křišťálové poháry. Ach Bože, vždyť tohle bylo celé její život!
Ten víkend Iveta strávila na chalupě. Sbírala a zavařovala okurky, takové nakládané, které milují její dcera a zeť. V hlavním městě by za ně nedala ani korunu. Nasbírala maliny, třešně, zbytky jahod, všechno naložila do nádob – zmrazí to pro vnučku Aničku, už jí i zavolala do Prahy, řekla dceři, ať nekupuje, že vše bude domácí, vlastní. Po návratu domů Iveta snědla lahodný boršč, který připravila manželka jejího syna, a čerstvé voňavé pirohy s třešněmi, které upekla nevěsta.
Všechno už dala do mrazáku, sklenice odnesla do komory. Ale pak náhle zastavila. Teprve teď si všimla, že v bytě panuje dokonalý pořádek. Iveta se okamžitě vrhla ke skříni – nebyly tam žádné šálky od soupravy, které jí darovala její matka, žádné černobílé fotografie rodiny, kterou už téměř zapomněla, ani sklenice, ani staré křišťálové poháry. Ach Bože, to bylo celé její životní dědictví!
A doma nebyl nikdo – syn a jeho žena byli v práci, nikdo, komu by se mohla zeptat. Iveta běžela po schodech jako mladá. “To by měla nevěsta uklidit,” kroužilo jí hlavou. Dohonila odpadkový koš a tam – její dceřino dětské šaty, její ručníky, které už dlouho nikde nesežene, nějaké fotografie, taky její, dokonce i příbuzní z vesnice. Celá kupa věcí, které jí byly drahé.
Jak to mohla udělat? Proč se nezeptala? Vždyť ona je majitelkou bytu, zatímco nevěsta přišla do jejich domu teprve před rokem. Jediná myšlenka jí běžela hlavou: “Moje dcera by nikdy nic takového neudělala.” Iveta se zastavila a hned si uvědomila: skutečně by to neudělala. Kdy naposledy byla u své matky? Možná před pěti, šesti měsíci? Jen volá, ptá se, jak se má, a o věci se vůbec nezajímá. Má svou rodinu, je daleko.
Iveta nechala věci na zemi a odešla domů s prázdnýma rukama. V hlavě jí stále kroužila jediná myšlenka: Třešně, které nasbírala na chalupě a zmrazila pro dceru a vnučku na zimu. A nevěsta si koupila třešně, aby upekla koláče pro všechny. Vyšlo to tak, že to nevěsta není zlá, ale možná to byla Iveta, kdo lhal.
Večer, když se syn s nevěstou vrátili domů, Iveta neukázala žádný náznak svého rozrušení. S radostí přivítala své blízké a začala je hostit dobrotami, které přivezla z chalupy. Ať už to bylo jak to bylo, od teď bude svou nevěstu milovat jako vlastní dceru.