„Dopis po 32 letech“
Marek vyrůstal v dětském domově, a jeho život byl jednou velkou záhadou. O rodičích nevěděl téměř nic, pouze starou fotografii, na které byla šťastná rodina, a kousek papíru s polozmazanou adresou. Nevěděl, proč skončil v dětském domově, neznal skutečné rodiče — babičku, dědečka, matku… Někdy, v mlhavém dětství, se mu zdály teplé ruce, které ho objímaly, a mužský hlas, který tiše četl pohádky, ale to byly jen ozvěny, které neměly skutečnou podobu.
Ubíhaly roky. Vyrůstal, dostal se na univerzitu, stal se programátorem, ale všechny ty roky v jeho životě zůstávala prázdnota, kterou nemohl zaplnit žádný kariérní úspěch. Ten kousek papíru s adresou, která vedla do vzdálené vesnice, stále nosil v kapse. S každým rokem touha zjistit pravdu sílila. Když bylo Markovi 32 let, rozhodl se: přišel čas zjistit, kým ve skutečnosti je, a vydal se do té vesnice, která mu po celou dobu jeho života byla neznámá.
Dlouho bloudil po ulicích, klepal na staré dveře, ukazoval tu samou fotografii, ale všechny odpovědi byly stejné: „Ne, takoví tu už dávno nejsou… Nebo… počkejte chvíli…“
Jednoho dne, po několika dnech hledání, ho upoutala žena, která si povídala se sousedy, a poté přistoupila k němu.
„Hledáš něco?“ zeptala se.
„Možná byste mi mohla pomoci… hledám svou rodinu,“ odpověděl Marek.
Žena se na něj podívala s pochopením a řekla: „Pojď se mnou, vím, koho hledáš.“
Dovedla ho k malému domku na okraji vesnice, kde žili staří Pavel a Libuše. Tento pár přišel o svou dceru při autonehodě před 32 lety. Od té doby žili v naprosté samotě, nikdy se neotřásli z té ztráty. Téhož dne zmizel i jejich malý vnuk, všichni si mysleli, že zahynul. O tragédii se dlouho šuškalo po vesnici, ale nikdo nevěřil, že by mohlo dojít k zázraku.
Když stařec Pavel otevřel dveře a uviděl před sebou muže s očima jeho dcery, cítil, jak mu srdce na okamžik ztuhlo. Marek vytáhl ze své kapsy starou, vybledlou fotografii — tu samou, kterou kdysi měl v kapse ten malý chlapec.
„To…“ zašeptala Libuše, když uviděla jeho tvář. „To jsi ty…?“
Ticho přerušily slzy. Muž, který dlouho hledal svou rodinu, a staří lidé, kteří si mysleli, že přišli o všechno — všichni pocítili, že z tohoto setkání začne něco nového. Poprvé za 32 let se Marek cítil na svém místě a staří lidé, kteří prošli tolika bolestmi, znovu našli naději.
Slzy štěstí omyly jejich srdce a, přestože minulost byla plná bolesti, pochopili, že zázrak se přece jen stal. Osud je spojil po tolika letech.