Výrok, který v posledních hodinách vzbudil pozornost, přichází od ukrajinské strany a naznačuje něco, co může být pro mnohé překvapivé. Podle Bohdan Ochrimenko, vedoucího sekretariátu Koordinačního velitelství pro zacházení s válečnými zajatci, Rusko při jednáních o výměně zajatců neprojevuje zájem o většinu zahraničních bojovníků, kteří bojovali na jeho straně. Výjimku mají tvořit pouze Severokorejci.
Tato informace vyvolává řadu otázek – nejen o strategii Moskvy, ale i o tom, jaký skutečný význam mají zahraniční bojovníci ve strukturách ruské armády. Ochrimenko totiž tvrdí, že při vyjednáváních někdy dochází až k paradoxním situacím. „Někdy je třeba je přesvědčovat, aby si vzali i své občany,“ uvedl v rozhovoru pro Ukrinform. Jinými slovy – podle ukrajinské strany Rusko nejeví aktivní snahu o návrat ani některých vlastních lidí, natož cizinců.
Ještě znepokojivější je ale širší kontext. Ukrajinské tajné služby tvrdí, že Rusko plánuje v letošním roce najmout více než 18 tisíc zahraničních bojovníků. V poslední době se přitom objevují informace o nových náborových vlnách, které by měly zasáhnout i země jako Peru. Pokud se tyto zprávy potvrdí, šlo by o další rozšíření už tak pestré skupiny cizinců bojujících na straně Ruska.
Celá situace působí rozporuplně. Na jedné straně snaha získat nové bojovníky ze zahraničí, na straně druhé údajná neochota řešit jejich osud v případě zajetí. To může podle analytiků vysílat silný signál nejen samotným vojákům, ale i zemím, odkud přicházejí.
Ochrimenko navíc naznačil, že Ukrajina už má v zajetí větší množství těchto zahraničních bojovníků. „Už jich máme v zajetí dost,“ uvedl. Tento fakt může v budoucnu hrát významnou roli při vyjednáváních, protože otázka výměny zajatců je jedním z mála kanálů, kde spolu obě strany stále komunikují.
V širším pohledu jde o další dílek do složité mozaiky konfliktu, který se dávno neodehrává jen mezi dvěma státy. Válka na Ukrajině postupně získává mezinárodní rozměr, a to nejen politicky, ale i personálně. Přítomnost zahraničních bojovníků na obou stranách ukazuje, jak hluboko tento konflikt zasahuje.
Otázkou zůstává, jak dlouhodobě udržitelný je model, kdy se jedna strana opírá o zahraniční nábor, ale zároveň podle tvrzení druhé strany neprojevuje zájem o osud těchto lidí. Pokud by se tyto informace potvrdily i z dalších zdrojů, mohlo by to mít dopad nejen na morálku samotných jednotek, ale i na ochotu dalších dobrovolníků či žoldnéřů do konfliktu vstupovat.
Zatím však jde o tvrzení ukrajinské strany, které nelze nezávisle plně ověřit. Přesto zapadají do obrazu války, která se stále více komplikuje a kde každá nová informace může změnit pohled na její průběh.
